Je to začarovaný kruh

15. září 2011 v 19:42 | ? |  Příběhy
Nedá mi to a musím sem napsat.Holek z nichž se stává "reklama na hlad" je opravdu čím dál více..Příčinou bohužel není jen publikování naprosto vychrtlých holek, ale také nemístné poznámky ze strany vašich blízkých, kteří si často ani neuvědomují, co vlastně mohou zapříčinit.

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna mě se bude týkat anorexie nebo bulimie..Vždycky jsem si nad takovýma holkama klepala na čelo..jak můžou dojít až tak daleko, že snad vidí hranici mezi hubeností a naprostou podvýživou, jenže sama jsem zjistila, že ta "hranice" je v podstatě neviditelná..

Už jako malá jsem ráda jedla(koneckonců, to asi každý tady), ale měla jsem spoustu pohybu, takže jsem byla normální hubená holčička. Bydleli jsme ve městě a tam byla spousta možností chodit do všelijakých kroužků. Já je také pravidelně navštěvovala..a ráda :)Pak jsme se přestěhovali na vesnici..

Našla jsem si tu nejlepšího kamaráda..všechno bylo bezva, ale v 1.třídě jsme zjistili, že hrát si s panenkama a mašinkama dohromady jaksi není to pravé..

Pak někdy v páté třídě k nám přišla nová spolužačka. Nebudu psat její jméno, protože se mi i hnusí napsat(někde v duši se jí snažím odpustit, ale pořád to nejde).Tehdy mi byla naprosto lhostejná, sice byla "tmavší" (nejsem rasistka!)ale já ji brala jako další spolužačku i když se jí ostatní děti posmívaly. Nevím kdy se tomu tak stalo, ale najednou z ní byla hvězda třídy..Poznámkami na mou stranu, jako tlusté prase, špekáčku, sádlo atd. převedla pozornost na mě..ostatním to tehdy asi připadalo hrozně vtipné, tak se přidali..začalo dost krušný období od posměšků až po lití vody z konve na hlavu. Tehdy jsem se to snažila nějak přetrpět, každý den jsem přišla ze školy a bulela si do polštáře, jednou jsem to už nevydržela a šla si stěžovat za ředitelkou..nevim kde jsem vzala tu odvahu, ale byla jsem za to celkem ráda..nezajímalo mě, jestli si někdo bude myslet, že jsem žalovníček nebo tak něco, stejně mě všichni brali jako outsidera. Na nějakou dobu to utichlo..

Překvapení později však přišlo zcela z jiné strany..škola tady byla jen do páté třídy a pak jsme tedy museli dojíždět do školy do vedlejší vesnice. Myslela jsem, že budu mít konečně pokoj, ale to jsem se hodně spletla..prakticky od páté do deváté třídy jsem poslouchala jaký jsem tlustý prase od třídního machra a jeho ťulpasů..Postupem času i od našich nějaká ta fakt hnusná poznámka padla.Nemluvě o opravdu hloupých kecech na pravidelných prohlídkách u doktora a jeho grafech...

Víte, postupem času zjišťuju, že jsem nebyla tak extrémně tlustá, jak mi všichni předhazovali(73kg na 174 cm) jenže, když vám někdo bude donekonečna tvrdit, že nebe je žlutý, začnete tomu sami věřit..

Nikdy jsem nebyla moc společenská..prakticky do 13ti let jsem si hrála s kamarádkou a s
barbínkama. V osmé třídě jsem objevila chat a jeho kladné stránky anonymity..Bylo úžasný, že vás nikdo nesoudil podle kilogramů, ale podle toho, jací doopravdy jste..Psala jsem si taky hodně s klukama, fotila jsem si vždycky jen obličej, aby náhodou nikdo nepoznal, že jsem tlustá.

S jedním klukem jsme si psali asi půl roku.Několikrát jsme se chtěli sejít, ale vždycky jsme to odložili. Každý den jsem se těšila na večer až se setkáme na icq. Všecko bylo úžasný,dokonce jsme si posílali pusinky:). Jenže pak ho začlo zajímat kolik vážím..to tehdy bylo něco na mou hlavu..Nechápu proč, naprosto jsem vybouchla a vynadala mu, vypla icq a pak začla přemýšlet.Tehdy začal zlom..vážně jsem tlustá..dokud nebudu hubená, nikdo mě nebude mít opravdově rád.

Další den jsem na internetu hledala nejrůznější diety. Jedna moje spolužačka zrovna nějakou držela a pravidelně jezdila na "kolečkáčích". Ještě ten večer jsem mu napsala a omluvila se. Odpověď na jeho včerejší otázku zněla 55kg a já měla co dělat, jelikož jsme si na prázdniny naplánovali schůzku.

Spousta dietních pravidel a zásad, aby člověk zhubnul. Měla jsem v tom guláš, tak jsem začla pravidelně jíst, i když to byl třeba perník na svačinu. Každý den jsem hodinu cvičila, posilování a protahování(díky Hance Kynychové, že se mnou každý den na dvd "tvrdě dřela"). Pak jsem změnila i stravu..na zdravější samozřejmě..sladkosti a tučná jídla byly absolutní tabu, vlastně po nějaké době už na ně ani nemáte chuť(vážně). Ke cvičení jsem přidala kolečkáče..jezdily jsme s tou spolužačkou zhruba 4x týdně, někdy až 2 hodiny(minimálně hodinu).

Při cvičení už jsem se nepotila, vypěstovala jsem si fyzičku a docela se mi rýsovaly první svaly.Někteří mě dokonce chválili, jak mám pěknou postavu. Ukončila jsem devátou třídu, začly letní prázdniny a já se mohla naplno pustit do hubnutí. Měla jsem víc času na sport a míň času na jídlo. Nikdy nezapomenu ten pocit, když jsem se dívala do zrcadla a uviděla svoje první kosti..(je to vážně hnusný, ale je to tak)

V té době jsem moc ven nechodila..neměla jsem čas na nic jinýho než na cvičení a nějaký večerní akcičky to nebylo nic pro mě..za první měsíc jsem zhubla 7 kilo a do naší schůzky jsem stihla zhubnout ještě dalších 5 kilo, takže jsem byla na 61 kilech. Samozřejmě jsem chtěla pokračovat, ale mnohem víc se s ním chtěla konečně sejít. Takže jsme se sešli, ale teď pozor, viděli jsme se jen jednou a pak to nějak vyšumělo..

Společnost(tak nazývám lidi kolem) si začla všímat, že jsem zhubla a začla jsem poslouchat zase "opačné řeči"ať už nehubnu atd..tehdy moje kamarádka, co se mnou jezdila na "kolečkáčích" skončila v nemocnici se 40 kily..opravdu jsem se jí snažila nějak šetrně naznačit, že je dost hubená, ale "neposlouchala mě"..

Věděla jsem, že jím málo..no dost málo, ale taky jsem věděla, že anorexii nemám!! Jen jsem chtěla hubnout rychleji..dostala jsem se na 58,5 kg. Víte slyšet od táty větu, jestli ještě vůbec něco jím, bylo pro moje uši jako rajská hudba, když celý život posloucháte jaký jste sud sádla..
Poznámky na mou hubenost přicházely ze všech stran..byla jsem štěstím bez sebe.Přišla doba, kdy jsem jedla jablko a začla počítat, kolik kalorií má..To jsem začla brzdit, věděla jsem, že už je něco špatně a nějakou dobu se do jídla nutila ač jsem věděla, že mojí kamrádkou začíná být anorexie. Překonala jsem tohle období a celkem normálně(pořád málo, ale stejně)jedla.

Nemohla jsem uvěřit svým uším, jak mě všichni chválili a když jsme šli na nějakou akci, tak po mně koukalo dost kluků. Váha se mi ustálila na 59 kilech a já už nemyslela hlavně na jídlo, protože jsem prožila i nějakou tu lásku..Nastoupila jsem na střední a už neslyšela ty hnusné poznámky, ale poznámky typu: ,, Koukej na tu kočku.." Nechtěla jsem se vázat, ale pozor nebyla jsem ani žádná coura.

Dva roky uplynuly a já měla stále stejnou váhu.Tehdy jsem byla na prohlídce u toho samého doktora, co mi ukazoval dle grafu moji nadváhu. Tentokrát mě podezříval z anorexie..:D to mě opravdu rozesmálo..vždycky když jsem tam šla třeba s bolestí v krku nebo něčím takovým..musel si mě zvážit..Celkem ironie osudu, ne?!

Na chat jsem nepřestala chodit...tehdy v prosinci(už je to 19 měsíců) jsem obejvila profil jednoho kluka, který bydlel jen 10 km ode mě..Sešli jsme a přeskočila jiskra..Začli jsme spolu chodit.

Taky mi říkal, jak si mě vykrmí a že jsem hubená..má velký apetit a nepřibere ani deko..začal mi nutit samý dobroty a jídlo v osm večer(mimo můj dietní režim) a když jsem nejedla, podezřele se na mě díval..tak jsem radši jedla, nechtěla jsem, aby si myslel, že mám anorexii..v té době nastal další zlom..

Pěkně jsem papala a dostala se na 62 kilo..ale byla jsem zamilovaná a bylo mi dobře, říkala jsem si, nějaký to kilo nevadí..další měsíc jsem se bohužel ocitla na JIP, ale se zánětem mozku..tam se můj zatím stabilní psychický stav začal teprve hroutit..jedla jsem a jedla, dostala jsem se na 64 kilo..pořád jsem si připadala taková spíš hubenejší než tlustší, ostatní mi pořád říkali, že jsem hubená a tak jsem nepřemýšlela nad jídlem.. teď pro změnu kvůli zdraví a snažila se nějak zotavit. Ovšem přišla rána, kterou jsem nečekala..

V den co jsem se vrátila z nemocnice jsem klečela na příteli, on ležel na posteli a jen jsme tak laškovali a povídali si, když v tom mě chytl za boky a řekl : ,, Nerosteš nám nějak?! "

Nevěděla jsem, co říct, dělala jsem, že nic, ale utekla jsem na záchod a tam se rozbrečela..Ten kdo si tohle neprožil, asi mu přijde směšný, že brečím kvůli takové nevinné větě, ale nedokážu vám to vysvětlit, popsat co cítíte, když vám to řekne váš přítel.Člověk, na jehož názoru vám záleží..

Začla jsem s různýma dietama, chtěla jsem za každou cenu zhubnout na svých původních 59 kilo. S přítelem jsme pořád jezdili do restaurací a pizzerií, hlavně tak kolem desáté večer..no jo bomba..A tak jsem vždycky nějakou dobu odolávala, to jsem se to snažila vykompenzovat další dny jezením pouze ovocem..dostávala jsem se do depresí..nesnášela jsem svět, na žádnou hubenou holku jsem se nemohla ani podívat, navíc ta strašná zima..jste tak strašně protivní na všechny blízké a kamrády kolem sebe a přitom nechcete, nenávidíte sami sebe zato, že jste takoví..Po takovém "ovocném týdnu" začlo přejídání..

Ač se snažím to nevidět, vím, že v našem vztahu se něco změnilo... z mojí strany..vždycky když jsem s ním, hlavou mi šrotuje jak jsem tlustá..nesnáším to, ten pocit, díváme se na film a promenádují se tam ty vychrtlé herečky..říkám si, takovou on asi chce..plochou kostru..hlavně, že to chrastí..něco jíme a já si říkám, že bych neměla jíst..jedeme na koupaliště a všude zase ty vyhublé holky..nikdy jsem to s ním neprobírala takhle detailně. Až jednou, po sexu mi řekl špekáčku(měla jsem 63kg). To jsem opět nečekala, jelikož věděl, jak neustále držím diety a cvičím, mohl si to odpustit. Utekla jsem na záchod a brečela, brečela a brečela. Další den jsem mu řekla, že se rozcházíme..nebyla jsem schopná snášet další poznámky na moje tělo..

Chtěl vědět co se stalo a tak jsem mu řekla, že mi to vadí, řekla jsem mu i, že jsem málem měla anorexii a ať si tyhle poznámky nechá..Vrátli jsme se k sobě, strašně ho miluju a nějak bez něj nedokážu žít, ale pořád cítím ten blok v našem vztahu..

Už jsem si skoro začla zvykat na týden nejezení a další týden přejídání..metabolismus musím mít tak rozházený..Pak začla další éra..Chtěla jsem jíst všechno, co jsem si do té doby odpírala..a nejraději hned všechno naráz..
Z čokolády se najednou stalo zahnání smutku, jenže poté následovala deprese, výčitky. Nikde se nemůžete ukázat, nikam nechcete chodit, každý si určitě všimne, jak jste přibrali. Do zrcadla se nemůžete ani podívat, nejradši bych si špeky na břichu odřezala..

Víte, chtěla jsem začít normálně jíst, jenže co je NORMÁLNĚ jíst?! Protože já to nevim, já už nepoznám jaká je normální porce, chci si dopřát jídlo bez pocitu výčitky, ale nejde to..Mozek se stane vaší osobní kalkulačkou kalorií..

Následovala další éra mého "dietního režimu ". Když se nedokážete ovládnout, jednoduše snězte co chcete a pak se vyzvracejte..jak snadné..Hm, jednou za čas to přece nevadí..Taky jsem si říkala. Nejdříve to bylo jednou za měsíc, pak 2x do týdne. Pak jsem třeba měsíc nezvracela..to jsem na sebe byla pyšná..a před měsícem už to bylo každý den a po každém jídle..trvalo to asi týden..bylo mi pak na zvracení i když jsem nic nejedla a stejně jsem nehubla..Tudy cesta nevede, řekla jsem si a zase se nějak snažila přemoci mé záchvaty přejídání..Víte jsem v bludném kruhu..nejraději bych navštívila psychiatra, jenže nechci jít k žádnému "přikývači".
Pořád si říkám, že je třeba šance se uzdravit..Nechci celý život žít s kalkulačkou v hlavě a pocitem, jak jsem tlustá všude kam vstoupím...Připadá mi to jako bludný kruh..


Ráda bych si psala s nějakou holkou, co je na tom podobně, protože ten, kdo si tímhle neprojde vůbec neví...Takže jestli mi někdo napíše budu jedině ráda..:)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martii Martii | 19. dubna 2012 v 18:01 | Reagovat

wow tvůj článek mě hodně zaujal! Sice sem nikdy neměla bulímii a ani nic tomu podobnýho, ale od určitý doby, co mi dost blízkej člověk řekl, že mam velkej zadek a špeky na břiše, tak mam výčitky za každý jídlo který snim ... v tomhle ti asi dost rozumim... nedokážu sníst nic abych pak nepřemejšlela nad tim, jak sem to zas podělala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama